Pochod za monarchii

10.01.2026 / proti ukřivděnosti, umrněnosti, zaprděnosti, pitomosti, debilitě a kretenismu za svobodu ducha, velkorysost, šlechetnost, nadhled, solidaritu a toleranci, úctu k starším, šlechetnost k dámám, ochranu malých a bezbranných

/Úvod /Kolekce /Pěna dní /Pochod za monarchii

NEVYSLOVITELNÉ ZLÉ
Státoprávní ohrazení 2026
Ač věrní stoupenci království, věnujeme dnešní pochod Za monarchii na obranu demokratické České republiky!
Království není pro nás pouhá státní forma, ale je to i − či především − prostor a sdílení hodnot, které naši předkové vložili do jeho základů. Český stát vznikl v 10. století jako součást západní latinské Evropy, kterou ve středověku založil unikátní systém dvou mocí, světské a duchovní, který moc nejen rozdělil, ale zároveň ji i desakralizoval, založil pluralitu moci a idejí. Proti posvátnému společenství postavil důstojnost každého jednotlivého člověka zrozeného k obrazu Božímu. To byl fundament k ideji lidských i mezinárodních práv, která požívají všichni lidé a všechny národy, kmeny a společenství stejně, bez rozdílu, ať jsou tlustí či tencí − velké nebo malé.
I když Boží universalitu království v novověku omezil panovnický absolutismus stejně jako jakobínské pojetí demokracie, které v 19. století umocnil nacionalismus − a v roce 1918 monarchii nahradila republika − Masarykův stát výše uvedené hodnoty, na kterých byla založena Koruna česká, přejal a rozvíjel dál. Království − hodnoty tradované po generace, zničila až hnědá a rudá totalita. Nacisté s bolševiky nás vytrhli z tisíciletých českých dějin a české kultury, což tuhle společnost neblaze ovlivňuje, deformuje a omezuje dodnes.
V listopadu 1989 jsme se této dějinné perverzity zbavili jen formálně. To, co ji zakládalo a po desetiletí bylo do společnosti shora dennodenně od rána do večera vtloukáno, je zde přítomno stále. V posledních volbách se do vlády dostaly síly, které nás stejně jako po září 1938 a květnu 1945 chtějí vytrhnout z Evropy, kde jsme se před tisíci lety zrodili.
Děje se tak v situaci, kdy stojíme na prahu geopolitických změn, kdy je zpochybněn celý mezinárodní řád. To je extrémně nebezpečné zvláště pro střední a malé národy. Ve světě, kde je vše v pohybu a co platilo včera, dnes už neplatí, se může obnovit stav, ve kterém o osudu jednotlivých národů budou opět rozhodovat velmoci – stav, který vedl ke vzniku 1. sv. války a všeho zla, které následovalo.
Sestavovat vládu s extremisty, extremismus bagatelizovat a politicky legitimizovat, začlenit Českou republiku do spolku s emisary ruského imperialismu ve střední Evropě − slovenským premiérem Robertem Ficem a maďarským premiérem Viktorem Orbánem je sebevražedné počínání v době, kdy se opět hraje (válčí) o svéprávnou existenci východní, a tím i střední Evropy, Evropy vůbec. Velmi rychle nás to může přivést na pozice, kdy s námi demokratický svět přestane počítat, české země zůstanou trčet mezi Německem a Ruskem a cesta imperiálního postsovětského Ruska k obnovení mocenského vlivu ve střední Evropě se znovu otevře, jak tomu bylo po roce 1945.
Jako nesvéprávní, nejsme sto nahlédnout svět, který nás obklopuje, žijeme v iluzích a stále dokola opakujeme ty samé chyby. Jako kdybychom se vraceli zpět do situace, před kterou varoval už v polovině 19. století otec národa František Palacký, který ve svém slavném listu do Frankfurtu, ve kterém odmítl jak pangermánskou ideu organizace střední Evropy, tak i panslavismus, napsal na adresu ruské despocie:
Víte, pánové, která mocnost drží veškerý veliký východ našeho dílu světa. Víte, že tato mocnost, již nyní vzrostši u velikost ohromnou − hrozí během čím dále rychlejším zploditi a založiti universální monarchii, tj. nepřehledné i nevyslovitelné zlé, neštěstí bez míry a hranic, jehož bych já, Slovan tělem i duší pro dobré lidské neméně těžce želel, byť i tato monarchie prohlašovala se za slovanskou…
Jako stoupenci Koruny české − českého království, po tisíciletí organické součásti západní latinské civilisace stojíme za demokratickou Českou republikou proti politickému extremismu, který v gardu fašistického Kremlu chce Evropskou unii rozbít.
Vyzýváme demokratické politiky, celou občanskou společnost, aby v této kritické době nestrkala hlavu do písku malodušné domácí politiky a převzala odpovědnost za osud této země. Za osud Evropy, která je naším domovem.
(prosloveno na Hradčanech, 10. ledna L.P. 2026 na závěr každoročního Pochodu Za monarchii)